LANGUAGES

MENU
Nábor Aff's → Hledám oblíbené blogy
Dotazy pro adminku

Probuď se!

10. listopadu 2018 v 23:02 | Angelika <333 |  Téma týdne


Dospěj. Tvé dětství skončilo stejně tak, jako odpadky v popelnici. V jednu jedinou chvíli si uvědomíš, že jsi starý. Podíváš se do zrcadla, diváš se na ty vrásky.. Čas, který ti plyne mezi prsty a nemůžeš jej zastavit. Vzpomínáš na bezstarostné dny, dětství.. A tvůj jedinný problém byl, že se ti nechce do školy? Puberta, první lásky a rozchody. Velké trápení mladého člověka.

Díváš se stále do zrcadla a vzpomínáš. Na ty časy, kde jsou? Vidíš jen vrásky, utrápené oči plné bolesti a žalu. Život se vytrácí a jen stojíš a vzpomínáš. Stále se díváš do zrcadla. Stojíš tam sám a konec tvého života přichází. Možná tehdy si uvědomíš, že ten život nebyl až tak špatný. Přece nemůže být jednoduchý, to by se každý nudil. Pousměješ se, teď nastala změna.. nelituji ničeho. Ani jedné minuty mého života, ať to bylo sebevíc těžké a bolestivé - byl to MŮJ život..
 


Reago - Blíž (- pocta dobrovolným hasičům)

9. listopadu 2018 v 16:32 | Angelika <333 |  Mám ráda
Náš svět je někdy hodně zvláštní. Oslavuje superhrdiny z komisků, idolizuje mýtické postavy ale paradoxně ti největší z našich hrdinů jsou očím veřejnosti neviditelní. Tohle jsme chtěli změnit. Nevyžadují nárok na odměnu a nevyhledávají uznání, jsou tady protože v jejich srdci je touha pomáhat. Předpoklad takové výsostné vlastnosti je nehledat touhu po vyniknutí, ale být součástí týmu a pomáhat si navzájem. Bez dobrovolných hasičů by žádné město nebylo v bezpečí a jejich přínos naší společnosti je nevyčíslitelný. A protože jsem jako malý měl sen stát se hasičem, splnil jsem si svůj sen alespoň prostřednictvím této pocty hrdinům, kteří každý den dělají náš zvláštní svět o trošku lepším místem pro rodinu. A za to vám děkujeme a nepřestávejte.


A já ti DĚKUJI. Jsem jedna z NICH. Jsem dobrovolná hasička...
 


Kde jsi?

28. října 2018 v 22:35 | Angelika <333 |  Téma týdne

Pohled do zrcadla. Mé oči jsou cesty do vzpomínek, bolestných i radostných. Stojím před zrcadlem a přemýšlím nad minulostí. Co jsem zač? Proč se mi všechno stalo a jaký to mělo důvod? Pouštím si hudbu a vzpomínám.

Jako malá jsem si ráda hrávala a jezdila k babičce, nerada jsem chodila do školy. Jako dítě jsem se nenáviděla jak vypadám. Byla jsem sama. Cítila jsem se sama. Časem jsem si na samotu zvykla. A zbyl mi jen pohled do zrcadla němý přítel v podobě hudby. On mi neodporoval, byl se mnou.

Roky plynuly a čas plynul. Teď se ptám: co se děje? Proč nemohu snít své sny? Stydím se za sebe, necítím se svá. Ale přítel hudby je tady stále. A stále se ptám: Kde jsi? Kde jsi moje minulost? Když ji nemohu vrátit zpět.

Ten jediný přítel mi připomíná všechno zlé i dobré.. proč? Vzpomínky tečou jako proud vody kolem mě a nedokážu je zastavit.

Rajesh Lilaramani by Knox Artiste

28. října 2018 v 21:35 | Angelika <333 |  Zajímavosti


Další články


Kam dál