Zakázané ovoce

1. srpna 2017 v 5:35 | Angelika <333 |  Téma týdne

Dlouho jsem na mém blogu nebyla. Dlouho jsem nepotřebovala přemýšlet. Dlouho jsem neměla chuť se vyzpovídat. Po pravdě, ale v hádankách. Doufám, že jeho slepičí mozeček se probere, a rozsvítí se mu červená kontrolka. A já si jen zoufám.

Správné místo a špatný čas. Ze životem jsem spokojená a šťastná. Jen moje sebevědomí roste do nebes. Nestane se to, co oba chceme a víme, že to k tomu spěje. Zničíme tím úplně vše - osobní i pracovní život na obou stranách. Jak nám pomoci? Je to jen kdo z koho. Umíráme touhou a tajíme to před světem. Mnoho špatných aspektů pro mě a hodně výhodných pozic pro něj. Vědět, že jsem důležitější než... Spoléhá na své malé místo v mé mysli i v mém srdci. Spoléháme se oba, že ten druhý tam je.

Já na tohle už nemám. Vzdávám se... Končím?!
 


V moderním světě?

13. června 2017 v 15:57 | Angelika <333 |  Téma týdne

Shon, stres, práce… Nestíhám! Mám plno aktivit, chodím do práce, na nic mi nezbývá čas. Ach jo, potřebuju dovolenou a ta je daleko. V práci mě kamarádka pořád přesvědčuje k tomu, abychom jsme si udělali dámskou jízdu. Ve třech. Já, Petra a Sylva. Chce jet v pátek mimo Brno na diskotéku a přesvědčuje mě i Sylvu. Nakonec se nechám přesvědčit. Moc se mi nechce, protože konečně jsem si chtěla udělat volno sama pro sebe. Vyspat se, dát se dohromady, jak se říká udělat si ženský den.

To znamená, že budeme muset jít na nákupy pro nové oblečení. Už se netěším teď. Pátek se blíží a já začínám být nepříjemnější. Co mám dělat? Už aby to bylo za mnou. V pátek valím z práce domů, nachystám si věci a jedu za Petrou. Budeme u ní spát přes víkend. Začínám být nervózní a necítím se ve své kůži. Na takové dámské povídání a dámský den ve třech nemám moc nervy. Koupel, chystání, fénování vlasů, malování, oblékání, zhodnocení kamarádek, zkontrolování se v zrcadle a ujištění, že kamarádky nelhaly. Začínám být nervóznější. Dáváme si ještě víno a cigaretku na rozjezd, sedíme na balkóně a básníme o tom, že konečně ulovíme fajn chlapa. Nakonec voláme taxikáře, aby nás odvezl.

Dojeli jsme na místo a musím říct, že jsem ráda, že nás Petra přemluvila. Vypadá to tady fakt suprově! Diskotéka, vedle je restaurace a vinárna. Pěkné místo, hezky osvětlené, na kopečku a kolem dokola roste vinná réva. Sedáme do restaurace, dáváme si něco malého na zub a samozřejmě víno. Celkem se dobře bavíme, ale vidím, že i mé dvě kamarádky jsou nervózní a rozrušeně se dívají kolem sebe. Zhodnocují okolí, koho si mají vybrat, kdo za to stojí a nestojí, bude to ten pravý? Lov za muži začíná…

Začínám se celkem nudit, to ženské "tlachání" mě už přestává bavit. Všechny víme, proč tu jsme, abychom si užili večer a našli pořádný chlapy (já teda žádny ještě neviděla!). Nakonec (už!) platíme a odebíráme se na diskotéku. Wau! Opravdu mě to překvapilo, tady to žije, hodně lidí, správná hudba a velké prostory a tmavé kouty, tady se mi líbit bude. Jdeme si pro drink a sedáme si ke stolu vedle cca šesti kluků. Samozřejmě jsme je sjeli pohledem všechny. Každá by si vybrala, já asi jen z nutnosti. Mám jen neblahý pocit, že to dopadne s nimi špatně. A měla jsem pravdu, netrvalo to dlouho a už začalo jiskřit. Drinky, povídání a tancování.

Jmenuje se Jaroslav, sice z nich není nejhezčí, ale nevypadá na tupého debila, který chce všechno, co mu dá. Ti největší blbci si vybrali moje dvě kamarádky a ty se chytli jako dvě slepice na zrní. Vrána k vráně sedá. Já jsem si užívala noc podle svého. Konečně jsem našla člověka stejně bláznivého jako já, stejně zblázněného do hudby, tance a temných koutů… vyrušení proběhlo mými dvěma kamarádky a těmi ubožáky. Oba odtrhnuti od sebe svým kamarády. Ti nasraní a moje kamarádky měli oči pro pláč. Já jen utěšovala. A sama sobě jsem si nadávala. Proč já? My u jednoho baru a opačné pohlaví u protějšího baru. Já a on jen mlčky po sobě pokukovali.

Ale evidentně, když neměli nic s mými kamarádkami, tak se mnou asi pak chtěli. Po incidentu s "vinnou révou" jsem se naštvala taky. Poslala jsem ho do určitých mezí. Vrátila jsem se zpátky, kamarádky byly už v pohodě a já jsem mohla pokračovat se svým tajemným. Navázali jsme tam, kde jsme skončili. Úžasně protančená noc. Kamarádky měli ovšem už asi dost. Jedeme domů, co se dá dělat. Musela jsem se podřídit. Rychle jsme si vyměnili telefonní čísla a naskočili do přijíždějícího taxíku. S blaženým úsměvem jsem si opakovala v hlavě celou protančenou noc. A radostí jsem skákala, když mě ráno přivítala SMS od mého tanečního partnera.
 


Protikuřácký zákon z pohledu obsluhy...

10. června 2017 v 5:23 | Angelika <333 |  Ze života

Jak funguje protikuřácký zákon v realitě? Kdybych to měla komentovat, tak určitě nebudu slušná. Pracuji jako servírka v jednom nejmenovaném podniku v Brně. Z pohledu nás všech, kteří pracují v barech a hospodách, to stojí od zavedení tohoto zákona za dvě věci - na hovno a na nic.

Ano, jsem kuřák. O to sice nejde, ale řekněte mi, kde jste Vy nekuřáci? Hospody, bary, kavárny a podobné podniky, které nemají v momentální chvíli zahrádku, tak jsou prázdné. Žádní zákazníci, nulové tržby, žádný odvod přes EET kasy. Proč má jít kuřák do nekuřácké hospody? To si radši koupí pivo, chlast nebo kafe v obchodě a bude sedět doma. Upřímně, každý zákazník kuřák na tento zákon jenom nadává. Je sice hezké, že nekuřák přijde do podniku a vychvaluje si čistý vzduch atd., ale za jakou cenu? To jeho jedno kafe nám nepokryje minimálně 50% ztrátové tržby, kterou teď máme díky tomuto zákonu.

Zavřou se podniky, navýší se nezaměstnanost, bude větší nabídka prostor k pronájmu... Takhle to má dopadnout?

Proto se ptám, kde jste VY nekuřáci? Jste rádi, že jste kuřáky vyhnali na ulici? Máte radost z toho, že je na ulicích větší bordel? A proč se divíte, že je rušení nočního klidu?

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky

9. června 2017 v 0:29 | Angelika <333 |  Téma týdne

Nevím jak začít. Bylo to pro mě celkem dost krušné období. Možná krušné bych to nenazývala. Bylo to období mého rozletu, mého dospění a užívání mého plnohodnotného, opožděného pubertálního věku. Asi jsem si v té době, zhruba před čtyřmi roky, uvědomila svoji ženskost. Byla jsem vztahovačná, urážlivá, tvrdohlavá a nenáviděla jsem svůj vzhled. V té době, před čtyřmi roky, se něco ve mě zlomilo. Změnila jsem se. Změnil mě zájem můžu. A to extrémně nevídaný v mém životě. Nebyla jsem sice žádná stará panna s dvaceti​ kočkami, ale moje sebevědomí bylo na bodě mrazu.

Dávám to za chybu možná i sama sobě, změna práce, stres z práce i ve vztahu. Tím pádem moje nadváha se začala ztrácet v nedohlednu. Můj společenský život už nebylo trávení veškerého času v hospodě u piva. Změna šatníku, obědy, kafíčko, dámské jízdy, tetování a lov chlapů.

Když na to tak vzpomínám, tak to byly nádherné časy. Nejvíce vzpomínám na moji "letní" lásku. Nebudu jmenovat. Výška cca 185 cm, hnědé upravované vlasy, čokoládově pronikavé oči, byl starší s tetováním Marilyn Monroe na zápěstí​. Pane Bože, za co mě trestáš? Neodolala jsem, sice jsem jezdívala za Jaroslavem... Znáte to. Každý svobodný člověk si může dělat vše podle svého uvážení. Kdybych to měla přirovnat k nějakému seriálu, tak to určitě bude Sex ve městě. A on byl ten pan Božský. Jak v seriálu, tak i v mé realitě se chybička vloudila. Tvrdohlavý, neústupný, pořád se mu něco nelíbilo, nic nebylo podle něj, často měnil své rozhodnutí. A své problémy utápěl v alkoholu. Spíš jeden jediný problém. Miloval jinou, ale chtěl mě.

Byly to hezké chvíle, naprosto boží chvíle s panem Božským. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se přestávali vídat, psát a tak nějak to šlo celé do kytek. Po čase jsme se viděli a proběhlo zase to naše CINK jako ve filmu Hotel Transylvánia. Ale už to nešlo. Nešlo navázat tam, kde jsme skončili. V tu danou chvíli jsem se cítila vítězoslavně. Vyhrála jsem nad ním, porazila jsem i jeho ego? On byl ten, který se chtěl vrátit. Já měla ale tu hrdost a nepolevila jsem, co se stalo nejde vrátit zpět...

Řídím se pravidlem - do stejné řeky nevstoupíš dvakrát. Ale přitom bych strašně moc chtěla. A co když je to TAKHLE správně?

Další články


Kam dál